Šéf poboček Raiffeisenbank: Co je pro mě úspěch? Když se týmu daří a moji lidé dělají svou práci rádi

Raiffeisenbank má v současné době sto šest poboček, rozesetých po celé ČR. Nedávno k nim navíc přibylo dalších osmatřicet v barvách Equa bank. Obě tyto pobočkové sítě má na starosti Jan Remr, člověk náročný na sebe i druhé, který ale na oplátku dává svým lidem hodně prostoru pro profesní i osobní rozvoj. Proč se snaží pobočky pravidelně navštěvovat? V čem může být práce bankéře dobrým startem kariéry pro absolventy škol? A budou vůbec lidé v budoucnu ještě chodit do banky osobně?

Vzpomínáte si na svůj první den v Raiffce?

Asi si úplně nevzpomenu na první den, protože to bylo v době, kdy se Raiffeisenbank spojovala s eBankou, kde jsem původně pracoval. Můj start tak nemá přesné ohraničení. Ale vzpomínám si, že tehdy, v roce 2006, byla Raiffka považovaná za hodně tradiční banku. eBanka naproti tomu byla byla mladá, dynamická, punková…

Takže jste měl obavy, že jdete z „punkového“ prostředí do korporátu?

Tyhle pocity měli všichni. Ale něco jiného je, když se na společnost díváte zvenčí, než když jste potom uvnitř. V tu chvíli už jste součástí jejího prostředí, spoluvytváříte ho. Když se naše banky spojily, spojili se i lidé a vytvořila se úplně nová kultura.

Jak se Raiffka podle vás za těch šestnáct let změnila?

Hodně. Zůstaly jí sice její tradiční hodnoty – jistota, stabilita – ale díky akvizicím (Raifeissenbank se kromě eBanky spojila také se Citibank a nově s Equa bank, pozn. redakce) získala i mnohem dynamičtější, otevřenou a opravdu přátelskou atmosféru.

Co si mám představit pod výrazem „dynamická atmosféra“?

Když se podíváte na tvrdá čísla, tak Raiffka roste na trhu jako jedna z nejdynamičtějších bank. A není to jenom o klientské bázi nebo objemu aktiv, ale i o tom, jak se proměňuje vnitřní kultura. Lidé tu společně vymýšlejí, jak věci zlepšovat a jak firmu posunout dál. A banka tomu na oplátku dává prostor. Proto je podle mě taky tak úspěšná.

Jak to přesně myslíte?

Rajfka je taková štika v českém bankovním rybníku. Aby ale mohla dál růst a rozvíjet se, musí dát příležitost k růstu i svým lidem. V praxi to znamená, že když je někdo schopný a šikovný, snadno tady získá větší zodpovědnost a pravomoce, aby své nápady dokázal realizovat.

Jako šéf pobočkové sítě máte na starosti přes sto čtyřicet poboček. Jak se vám daří mít je všechny pod kontrolou?

Samozřejmě je nemám na starosti napřímo – o jednotlivé oblasti se starají moji regionální manažeři. S nimi mám jednou za čtrnáct dní poradu, kde probíráme všechno, co je potřeba.

Přímo se tady nabízí otázka, jak přistupujete k vedení lidí? Jaký jste šéf?

To byste se musela zeptat mých manažerů. Ale asi by vám řekli, že jsem náročný – na sebe i na ostatní. Zároveň ale lidem dávám prostor. Když si totiž vyberete schopné lidi a dáte jim všechny potřebné informace, nemusíte je vodit za ručičku. Manažerům proto vždy otevřeně řeknu, jak si jako banka vedeme, co se mění a proč, a oni to pak mohou lépe tlumočit dál.

A objíždíte pobočky někdy osobně?

Zrovna včera jsem byl na pobočkách a zvládl jsem za den čtyři. Snažím se je navštěvovat pravidelně. Podle mě je potřeba bavit se s každým zaměstnancem ve firmě, aby vám něco neuniklo. Jedině tak můžete mít aktuální podklady pro rozhodování.

Jak vypadá taková typická návštěva?

Pokaždé obejdu všechny zaměstnance a ptám se jich: Čím nejvíc žijete? S čím vám mohu pomoci? Co vás trápí? To mi dá poměrně otevřenou zpětnou vazbu a podklady k tomu, co řešit. A zároveň můžu lidem vysvětlit, co se v bance právě děje.

Raiffka si zakládá na generační diverzitě. Každá generace ale hledá v zaměstnání něco jiného. V čem je práce na pobočce zajímavá pro absolventy? A naopak co může dát zkušenějším zaměstnancům?

Zkušenějším kolegům můžeme nabídnout zázemí, osobní i profesní rozvoj a prohloubení jejich kompetencí. Pro většinu mladých lidí je zase zajímavé to, že se naučí dobře komunikovat s lidmi a zjistí, jak prodat nejen služby banky, ale vlastně i sebe. 

Takže myslíte, že je Raiffka dobrým startem pro mladé lidi?

Za mě jednoznačně! Ono to zase souvisí s tou dynamičností, která je mladším lidem bližší. V bance mohou poměrně rychle vyrůst – a to je něco, co je na začátku kariéry určitě zajímá. Někdo, kdo se chce učit nové věci, tady dostane příležitost.

Jak náročné je kariérně vyrůst v rámci pobočky?

Na kariérního žebříčku tu máme čtyři úrovně. Nováček startuje na pozici univerzálního bankéře a běžně platí, že k nějakému prvnímu posunu dochází zhruba po roce. Na manažerskou pozici se šikovný člověk dostane v průměru za tři roky až pět let. A poměrně často se lidé z pobočky nakonec dostanou i na centrálu.

Cílem Raiffeisenbank je usnadňování života klientům, což odráží i nový komunikační koncept „SAMOZŘEJMĚ“. Co to znamená pro vás jako šéfa pobočkové sítě a vaše zaměstnance?

Bankovnictví je dost univerzální odvětví, a proto je potřeba dát lidem něco navíc – u nás to je jednoduchost a lidský přístup. Jít do banky totiž není něco, na co by se klient vyloženě těšil, proto se celý proces snažíme zjednodušit, a hlavně být milejší a přívětivější než jinde.

To ale může být pro zaměstnance poměrně výzva. Jak se vám daří je motivovat?

Je to náročné a musíme se k tomu neustále vracet. Nástrojů je ale celá řada, od tréninků a vzdělávání, kde si připomínáme naše standardy, až po získávání zpětné vazby od klientů. A naprosto nezastupitelnou roli mají manažeři. Oni slyší rozhovory bankéřů, spolu s nimi je analyzují a pomáhají jim být ještě lepší.

Poslední fúzí Raiffeisenbank je sloučení s Equa bank. Na úrovni poboček je to ve vaší kompetenci. Jak se k tomu stavějí vaši zaměstnanci? 

Na počátku každé fúze je většinou zděšení zaměstnanců způsobené tím, že nikdo neví, co se bude dít. My se ho snažíme minimalizovat tak, že jsme naprosto otevření. Chceme, aby zaměstnanci všechno pochopili a včas věděli, co je čeká. Raiffka má štěstí, že podobným procesem prošla už několikrát, takže má silné know-how, jak se v těchto situacích chovat. 

Můžete být konkrétnější?

Ke každé fúzi přistupujeme principem „to nejlepší z obou“. Zjistíme, v čem je která instituce lepší, a snažíme se tyhle prvky zachovat – a vytvořit nový funkční celek. Když jsme se spojovali s Equa bank, podívali jsme se, co máme společného, a zjistili jsme, že obě banky mají v DNA přátelskou, neformální atmosféru. Takže jsme věděli, že jsou si dostatečně podobné, aby to fungovalo.

Přesto si ale sloučení s Equa bank vyžádalo redefinici firemní kultury. Jak vnímáte probíhající změny?

Myslím, že je dobře, že jsme si z propojení s Equou dokázali vzít zase něco nového, inspirovat se. Protože to nejhorší, co můžete udělat, je, že žijete jen sami sebou a myslíte si, že všechno děláte nejlíp. Kromě toho, že to tak většinou není, tak se vaše vnímání neustále zužuje. Proto jsme v Raiffce otevření novým nápadům i novým lidem, jedině tak můžeme růst.

Jak bude podle vás bankovní svět vypadat třeba za dvacet let? Budou lidé stále chodit na pobočky, nebo se všechno přesune do online světa?

Před patnácti lety jsem slýchal od různých poradců, že klienti přestanou chodit na pobočky a privátní bankovnictví budou řešit s virtuálním bankéřem – a nestalo se to. Lidé se v tak důležité oblasti, jako jsou finance, potřebují občas nechat někým ujistit, poslechnout si odbornou radu. Samozřejmě nevím, jak budou vypadat pobočky za dvacet let, ale věřím, že člověk je bytost sociální, a pokud pro něj bude na pobočkách něco příjemného a přínosného, tak rád přijde osobně. Myslím, že svět bez bankéřů nás nečeká.

Jan Remr – Head of Branch Network, Retail

Pro Jana Remra bylo bankovnictví jasnou volbou. Finance, které ho zajímaly od mládí, vystudoval na VŠE a následně si nabyté znalosti odjel prohloubit do zahraničí. Kariéru odstartoval v Komerční bance a následně přešel do eBanky, kterou v roce 2006 koupila Raiffeisenbank. A ačkoliv si potom Jan Remr udělal ještě pár kariérních odboček, když se v roce 2016 – tentokrát pod vlajkou Citibank – znovu dostal do Raiffeisenbank, usoudil, že to nejspíš bude osud. Od té doby si v Raiffce vyzkoušel jak privátní bankovnictví, tak retail, a nyní stojí v čele celé pobočkové sítě. Jako šéf je prý náročný na sebe i na druhé, na oplátku ale svému týmu vkládá velkou důvěru. „Dát schopným lidem hodně prostoru se vyplatí. Mám radost, když se týmu daří a když moji lidé dělají práci rádi. To považuji za úspěch,“ říká.