Moje role? Chceme přesvědčit dospělé kuřáky, aby přešli na lepší alternativu

Gökhan Eskizara vystudoval počítačové inženýrství a IT management. Do Philip Morris se vydal jako stážista a postupně se vypracoval do své současné role v marketingu. Jeho mise? Snaha přesvědčit dospělé kuřáky, aby přešli na lepší alternativy. Gökhan má smysl pro dobrodružství a změnu, v pražském sídle společnosti už ale zůstává šestým rokem. Co ho tu drží a jak se jako cizinec v týmu cítí?

Prozradíte, proč pracujete v České republice a proč zrovna ve Philip Morris?

Přestěhoval jsem se do Prahy a získal tady magisterský titul na Vysoké škole ekonomické. Už během studií jsem chtěl nastartovat svou kariéru a Philip Morris mě zaujal. Mise a produkty firmy se mi líbily, a tak jsem se rozhodl, že se k firmě přidám.

Na jaké pozici jste začínal a kudy vedla vaše další cesta?

Začínal jsem jako stážista na prodejním oddělení v rámci mezinárodního programu PMI nazvaného InCompass. Nabízel příležitost získat zkušenosti z různých oddělení. Poté jsem pracoval v prodeji a distribuci a využíval své vzdělání v oblasti počítačového inženýrství. Protože jsem absolvoval magisterské studium v IT managementu, byl pro mě tento obor dobrým výchozím bodem, hlavně kvůli mým omezením ve znalostech českého jazyka. Po třech letech jsem pak přešel do marketingového týmu.

A vaše současná role?

V současnosti pracuji v marketingu a spravuji zákaznický program. Mou snahou je přesvědčovat dospělé kuřáky, aby přešli na lepší alternativy.

Daří se vám to? Jak vlastně dospělé zákazníky přesvědčujete, aby udělali změnu?

Je to docela výzva. Nejlepší je samozřejmě nekouřit vůbec. Pokud by ale nadále v kouření cigaret pokračovali, snažíme se jim ukázat, proč by měli přejít na jinou alternativu ve prospěch svého zdraví. Změna prospěje jejich zdraví, financím a ocení to i jejich okolí. Naším hlavním komunikačním kanálem jsou naše vlastní kamenné prodejny i prodejny provozované třetími stranami a náš e-shop. Současně našim zákazníkům poskytujeme robustní zákaznický servis.

Určitě v tom nejste sám. Se kterými dalšími týmy ve Philip Morris spolupracujete?

Jsem především součástí týmu CRM, který poskytuje podporu pro komunikaci se spotřebiteli. Těsně spolupracuji také s týmy zákaznické péče, právním oddělením a s IT. Práce na kampaních by nikdy nemohla fungovat sama o sobě, všichni jsme propojeni a každý úspěch i neúspěch je náš společný výsledek.

V pražské centrále fungujete už šest let. Je práce v zahraničí ve Philip Morris obvyklá?

Určitě ano. Společnost podporuje výměny mezi zeměmi, což je výhoda spojená se zapojením do stabilní mezinárodní organizace. Mám tu například kolegy z Ruska, Rumunska, Ukrajiny, Bulharska nebo ze Slovenska.

Když práci v České republice srovnáte s Tureckem, v čem vnímáte největší rozdíly?

Naše kultury jsou hodně odlišné. Jako pro návštěvníka z východní kultury je pro mě fascinující pozorovat různé přístupy lidí k různým tématům. Na vysoké škole jsem se setkal s teorií Hofstedeho, která systematicky analyzuje různé národy na základě několika kritérií. Hofstede u nich sledoval například míru individualismu, kolektivismu, vyhýbání nejistotě a další kritéria. Hlavní rozdíl, kterého si všímám, je ten, že Češi jsou obecně více individualističtí než Turci. Větší důraz je u vás kladen na osobní cíle než na ty kolektivní. V mojí kultuře také existuje větší propast mezi mnou a mým nadřízeným. Ze začátku pro mě bylo těžké za ním chodit s otázkami nebo ho oslovovat jménem. V Turecku také ovlivňuje chování zaměstnanců vyšší míra nezaměstnanosti, lidé jsou opatrnější a k autoritám zdrženlivější.

A čemu jste se u nás přizpůsoboval nejdéle?

Jak jsem již zmínil, trvalo mi docela dlouho, než jsem svého šéfa dokázal oslovit křestním jménem „Petře“. Ještě náročnější to bylo se šéfem mého šéfa. (smích)^. I na to jsem si ale nakonec zvykl.

Jak se vyrovnáváte s jazykovou bariérou? Existuje vůbec, nebo je pro vás běžná angličtina?

To už léta není vůbec problém. Jelikož jsme mezinárodní společnost, všichni kolegové, se kterými spolupracuji, angličtinu ovládají. Samozřejmě je přirozené, že lidé kolem mě mluví česky, hlavně když vtipkují, relaxují, sdílejí osobní témata nebo řeší rychlé operativní diskuze. Mám ale ohleduplné kolegy, nezapomínají mi přeložit, o čem je řeč, abych se necítil bokem. Je skvělé vědět, že jim na tom záleží.

Dá se říct, co považujete za nejdůležitější věci, které jste se tu naučil?

Přizpůsobit se změnám. To mě napadne jako první, když o své cestě firmou přemýšlím. V našich týmech analyzujeme všechno, co děláme, a snažíme se poučit se z dobrého i špatného. Když chceme dosáhnout lepších výsledků, tak prostě musíme dělat pořád nové kroky. Další cennou lekcí je pro mě pozorovat lidi, aniž bych je soudil. Rozmanitost mezi námi vnímám jako obrovsky obohacující.

Vím, že si Philip Morris zakládá na pestrých možnostech rozvoje svých lidí. Jak to konkrétně vypadá?

Naše firemní kultura podporuje osobní rozvoj každého člověka. To není fráze, ale fakt. Spolupráce tu stojí na kultuře zpětné vazby, která mě naučila poskytovat zpětnou vazbu i nadřízeným. Jako velká společnost s úzkou spoluprací mezi týmy i zeměmi nabízí Philip Morris dostatek příležitostí ke změně každému, kdo po ní zatouží. Rozhodnutí, jak a v čem se chceme rozvíjet, je na každém z nás. Můžeme si vybrat z různých forem školení, workshopů, online vzdělávání a certifikací v oblasti agile, scrumu, technologií, marketingu i dalších oborů.

Osobní otázka na závěr. Kouříte?

Ne, nekouřím. Přestal jsem. Moje vlastní zkušenosti mi ale pomáhá porozumět našim zákazníkům a vysvětlit jim, jak je důležité přestat kouřit nebo pokud by pokračovali v kouření, aby alespoň přešli na alternativy místo tradičních cigaret. Když jsem to dokázal já, zvládnou to i oni.

Gökhan Eskizara, Programs Engagement Lead

Narodil se v Ankaře, kde vystudoval počítačové inženýrství na univerzitě METU. Na další studia se pak vydal do Prahy a vybral si management na VŠE v Praze s vedlejší specializací International Business Strategies. V PMI působí v marketingu a pro další zkušenosti se časem v rámci firmy plánuje přesunout do další země. Nejraději cestuje (a nemyslí to jako klišé), rád by za svůj život navštívil všech 197 zemí světa. Má rád také cyklistiku a elektronickou hudbu.